Olga Rosenbergerová tráví dost času mezi Ostravou a Prahou. Tvrdí, že hledání inspirace a pohled na projekty Asociace TRIGON z perspektivy cestující ve vlaku bývá osvěžující a někdy i nezbytný. „Chce to nadhled. A hlavně najít čas podívat se na námi chystanou akci v klidu a s odstupem. Když jsem se minulý týden vracela vlakem domů, ponořila jsem se do rámcového programu říjnových Evropských dnů handicapu (EDH), které se uskuteční tradičně na začátku října v Ostravě,“ říká ředitelka Asociace TRIGON.
Co všechno konkrétně jste si během těch několika hodin ve vlaku „naskicovala“?
Základní témata EDH, a to nejen odbornou a společenskou část tohoto mezinárodního projektu, ale vznikl i seznam lidí, které chceme letos pozvat. Takže základ máme, ale určitě se v průběhu následujících měsíců ještě některé záležitosti budou muset po konzultaci s ostatními z realizačního týmu ladit, aktualizovat a doplňovat. Odborná témata vycházejí z poptávky účastníků ročníku minulého. Zajímají se zejména o to, co se děje u nás – jaké se plánují změny v poskytování sociálních služeb, jak bude pokračovat reforma psychiatrie a zda problémům, které je potřebné řešit, se příslušná ministerstva dostatečně věnují. V minulém roce se Evropskými dny handicapu vinula jako červená nit otázka, proč nemáme informace.
Proto tedy budou EDH 2023 ryze české?
Ano, je zapotřebí řešit otázky, které se nás na národní úrovni týkají zejména. Velkou mezinárodní účast, tak jak tomu bývalo v předcházejících letech, plánujeme až příští rok. Každopádně chceme s odborníky otevřít žhavá a ve společnosti často diskutovaná témata související nejen s reformou psychiatrické péče či s poskytováním a podmínkami sociálních a zdravotních služeb. Jednání s experty intenzivně probíhají a snažíme se připravit konferenci i kazuistický seminář s řadou zajímavých dat a návrhy k řešení nejvíc rezonujících problémů v současnosti.
Co zůstane stoprocentně stejné?
Doprovodný program. Letos opět oceníme osobnosti a organizace, které výrazně a mnohdy nezištně pomáhají těm, kteří se bez jejich solidarity a vstřícnosti neobejdou. Křišťálový kamínek patří dnes k prestižním evropským cenám a bez tohoto slavnostního setkání si Evropské dny handicapu nedokážeme nejen my představit. Už jsme začali rozesílat výzvu do škol a nejrůznějších zařízení a organizací, které se věnují dětem a mládeži se speciálními vzdělávacími potřebami, aby se zapojili do výtvarné soutěže EDH. Tentokrát budou talentovaní výtvarníci malovat nebo kreslit svého přítele nejvěrnějšího. Také tradiční vědomostní soutěž s názvem Co víš o EU? nebude scházet.
EDH jsou evropským projektem. Neuvažovala jste akci přesunout mimo Ostravu?
(smích) Jako ostravského patriota mě to nikdy nenapadlo.
Jak byste popsala svůj přístup k EDH?
Jak? EDH se vždy vyznačovaly velkou otevřeností. To je to, co mi chybělo v době totality. Otázkou však je, jestli nám to nechybí i v dnešní době. Stačí, když si přečteme něco o tolik diskutovaných sporných informacích, některé z nich se ale po určité době mohou stát pravdou. Věřím, že lidé sami dokážou nejlépe vyhodnocovat, co komu a kdo říká. Rozhodně nepotřebujeme cenzuru, kterou starší ročníky tak dobře znají. Našich témat na EDH se to dotýká pouze okrajově, ale jsem přesvědčena, že pokud chceme dojít k relevantnímu řešení jakéhokoliv problému, musíme o něm debatovat v širším názorovém spektru odborníků.
EDH nesporně patří k dlouholetým projektům Asociace TRIGON. Kolik z tohoto úspěchu tvoří píle a kolik štěstí?
Na to vám musí odpovědět někdo jiný. Pokud se podaří takovou příležitost dobře uchopit, tak může vyjít. Hodně záleží na spolupracovnících a obecně na lidech, kterými jsme obklopeni. Jsem skutečně ráda, že Evropské dny handicapu mají za třicet let svého trvání jedinečnou vlastnost – dokážou intenzivně vnímat a zároveň předjímat vývoj ve společnosti. S empatií a upřímností. Takže bez pracovitosti i trochy pověstného štěstí by EDH už dávno neexistovaly.
