Konference EDH 2025, která se konala 2. října v univerzitní aule Vysoké školy báňské – TUO, se setkala s mimořádným zájmem řady českých odborníků z resortů školství, sociálních věcí, zdravotnictví, ale i laické veřejnosti. Téma Nadání a handicap nabídlo široký prostor k pojmenování nejpalčivějších otázek současnosti i možných a potřebných řešení.
Garant akce Petr Nilius z Ambulance klinické psychologie řekl: „Konečně vedeme smysluplnou diskuzi a mám velkou radost, že se pomalu a jistě budují mosty všech zainteresovaných odborníků, včetně rodičů a jejich dětí, kterým není lhostejný vývoj současného školského systému s nejrůznějšími podpůrnými opatřeními.“
Velké téma současnosti je mimo jiné identifikace nadání dětí a podmínky pro jeho růst.
„Řadu let ve školách hodnotíme i celkové klima, a to jak z hlediska fyzického, tak i psychického bezpečí. Upozorňujeme na to, že je na místě snaha budovat pozitivní atmosféru. Rapidně totiž narůstá počet stížností, řada z nich souvisí právě s klimatem ve školách a nedostatečnou komunikací. V těchto aspektech ve srovnání s jinými zeměmi bohužel zaostáváme,“ řekla Dana Pražáková z České školní inspekce v Praze.
Pozitivní atmosféra ve školách je jedním z klíčů k prevenci vzdělávacích obtíží. Potvrdila to učitelka Lenka Rudolfová ze Základní školy Komenského v Odrách, kde se úspěšně věnují tzv. hodnotovému vzdělávání. „K žákům přistupujeme individuálně a snažíme se rozvíjet jejich potenciál. V každém z nich je. Proto jsme zařadili do osnov předmět s názvem hodnotové vzdělávání. Jde o koncept, respektive výzvu, aby děti našly vlastní motivaci, aby spolu přestaly soutěžit, ale naopak spolupracovaly, byly empatické, směřovaly k osobnostní zralosti. Nám učitelům pak pomáhá lépe zvládat náročnost inkluzivního prostředí i komunikaci s rodiči. Žákům jedenkrát do týdne zprostředkováváme pomocí nejrůznějších témat škálu důležitých hodnot potřebných pro další život.“
Podle odborného asistenta z katedry psychologie Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Jana Hynka je nezbytné mít ve školách kompetentní pedagogy a vyloučit u nich případné neetické chování. „Žádný psycholog nebo speciální pedagog nezachrání úroveň školy. Klíčoví hráči jsou učitelé a všechny ostatní pozice jsou jen podpůrné,“ poznamenal Hynek.
O současné úrovni klimatu ve třídách otevřeně hovořili studenti a žáci, kteří propojují prostřednictvím školních parlamentů své požadavky a nároky směrem k pedagogickému sboru, a naopak. Součinnost, předávání informací a zlepšení komunikace přinášejí své ovoce.
Na identifikaci a pomoc se speciálními vzdělávacími potřebami se zaměřil předseda Asociace speciálních pedagogů ČR Jiří Pilař. „Role poradenských pracovišť má své nezastupitelné místo v našem školství. Škola není zdaleka jen vzdělávající instituce, ale z velké části i výchovná. Společná snaha je spojit síly a komunikovat citlivěji a intenzivněji nejen s dětmi a rodiči. Tolik neúspěšných dětí jako dnes zde ještě nebylo. Nedokážou zvládat základní problémy, při sebemenší komplikaci se hroutí, sebepoškozují, nebo jsou agresivní. V rámci poradenských pracovišť bychom mohli tyto záležitosti řešit přímo ve školách. Zatím to ale ne všude a dobře funguje,“ zmínil Pilař.
„Děti nejsou víc psychiatricky nemocné, jen se hůř cítí a sami se vnímají jako duševně nemocné. V popředí jsou zejména úzkostně depresivní problémy, s čím souvisí například sebepoškozování, a také narůstá počet sociálně patologických jevů jako šikana, kyberšikana. Tuto skutečnost je třeba vnímat interdisciplinárně a jako celospolečenský problém. My, zdravotníci bychom se měli věnovat především diagnostice těchto potíží z medicínského hlediska. Často se ale u těchto dětí setkáváme s výchovnými a vztahovými problémy. Tady záleží bezpodmínečně na spolupráci s rodinou. Je důležité, abychom se jeden vedle druhého drželi striktně svých kompetencí, svých profesních oborů a vzájemně spolupracovali,“ zdůraznila Dana Trávníčková, primářka dětské a dorostové psychiatrie Psychiatrické nemocnice v Opavě.
Bez diagnostiky není léčba a podpora účinná. Bez koordinovaného přístupu nelze dospět k úspěšné reintegraci. „Hráčů je dost, ale jak je dostat na jedno místo. Kdo má vlastně zodpovědnost? Rozdílné potřeby má dítě, rodič i škola. Zahrnout je musíme všechny. Vždycky je třeba udělat něco, klidně i špatně, než neudělat nic. Velkým průšvihem podpůrných opatření je, že nejsou konkrétně zacílená a nezřídka se míjejí účinkem,“ doplnil psycholog Nilius.
Mohlo by se zdát, že současný školský systém s veškerými podpůrnými opatřeními je poněkud roztříštěný. Existují poradenská pracoviště a speciálně pedagogická centra. Ve školách pracují školní psychologové, speciální pedagogové, sociální pracovníci, pedagogičtí asistenti, přítomni bývají i osobní asistenti. Při zahájení konference ředitelka Asociace Trigon Olga Rosenbergerová konstatovala: „Často slyšíme a čteme, že přesouváme výchovu z rodin na školu. Čelíme podvolování se ideologickým změnám, jejich postupnému etablování ve vzdělávacím systému. Narůstá počet duševních poruch. Vypadá to jako řízený chaos, který má učinit budoucí generaci snadno ovladatelnou a závislou na státu.“ A napřímo se ostatních zeptala: „Může tento systém vychovat generaci odolných dětí? Co skutečně potřebují školáci se speciálními potřebami? Mají vůbec šanci nadané děti zúročit hřivny, které jim byly dány do života?“
Pregnantní odpověď na tyto a řadu dalších otázek přinesla konstruktivní debata během celodenního setkání v rámci 33. ročníku EDH. Nikdo z účastníků konference nezapochyboval, že jedním z hlavních úkolů je poukazovat na pozitivní příklady učitelů, speciálních pedagogů, psychologů a všech ostatních, kteří se snaží vnést do stávajícího systému prvky racionality a stability.
