„Myšlenka zůstává stejná, i když forma se změnila,“ řekl 6. října 2020 při zahájení 28. ročníku Evropských dnů handicapu (EDH) Zbyněk Pražák, náměstek primátora statutárního města Ostravy. Letošní konference, která každoročně EDH otevírá, se totiž konala online. Z Multifunkční auly Gong v Dolní oblasti Vítkovice ji moderovala Eva Sroková, speciální pedagožka a předsedkyně správní rady Asociace TRIGON.
Ústřední téma konference i následné panelové diskuze organizátoři nazvali Agresivita – fenomén současné doby? Úvodního slova se ujal Zbyněk Pražák. Uvedl, že o agresivitě je potřeba mluvit a hledat řešení, jak společnost v tomto směru kultivovat. Všem, kteří se na Evropských dnech handicapu jakkoli podíleli a podílejí, vyslovil poděkování a vyjádřil naději, že příští rok se účastníci opět potkají osobně.
Online přenos sledovalo 90 přihlášených hostů, v některých organizacích byla konference promítána na plátno celým pracovním týmům.
Mimikry a metamorfózy agrese je nutné demaskovat
Psychiatr Jaroslav Matýs (Soukromá ambulance dětské a dorostové psychiatrie Ostrava) popsal ve své přednášce Mimikry a metamorfózy agrese a agresivity nejenom ve školství hlavní spouštěče agresivního chování, jejich ovlivnění genetikou a také rozdíly mezi agresí žen a mužů. Poté na několika příkladech demonstroval agresivitu ve veřejném prostoru včetně „nesmyslných konceptů všeobecného porozumění“. Zmínil také pravidlo, že na agresora je potřeba nejprve volat policii a teprve pak řešit psychoterapii.
„Trend ustupovat agresi lůzy, agresi zištných lidí, kteří ničeho nedosáhli, se bohužel objevuje i v medicíně, podobně tak v politice či médiích. Agresivita se vymkla přirozené sociální regulaci. Je důležité mimikry a metamorfózy agrese demaskovat a odkrýt, abychom odhalili, co se skrývá za humanistickými výroky. Je potřeba, aby si slušní lidé hájili svůj prostor, protože když to dělat nebudou, vezmou si ho ti neslušní a ještě si budou myslet, že je to tak správně. Prosím, hajte si svůj prostor!“ vyzval J. Matýs.
S agresí se učíme pracovat celý život
Podstatu agrese a její typy zmínil klinický psycholog a psychoterapeut Petr Nilius (Ambulance klinické psychologie, Ostrava-Poruba). Ve svém příspěvku se zabýval také příčinami agrese u batolat, předškoláků, školních dětí i dospívajících. „Je hrozně důležité při práci s agresivitou rozlišit záměrnost chování u dětí – represe je vede k frustraci a agresi, která se jim pak stává návodem na řešení mnoha situací,“ řekl s tím, že je opatrný prohlašovat, že chování je nezměnitelné.
„Rizikovost agresivity spočívá v její nepředvídatelnosti. Učíme se s ní pracovat celý život,“ zmínil P. Nilius a vyzdvihl pozitivní vliv psychosociální podpory, tréninku dovedností rodičů, intervence doučování a konzultace s učiteli na snížení agrese u školou povinných dětí. „Agresivní rodiče se na dětech podepisují dvakrát – jednak genomem a jednak opakováním projevů,“ uvedl v rámci přednášky Příčiny agrese u dětí a dospívajících v kontextu současné společnosti.
Věk dětí, které páchají trestnou činnost, se snižuje
O agresivitě z pohledu pracovníka SPOD přednášela Lenka Honusová Russová (vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí, Magistrát města Ostravy). Vyjmenovala případy, ve kterých se děti dostávají do péče OSPOD a možnosti práce s ohroženými dětmi. Věnovala se také agresivnímu jednání v kontextu OSPOD, a to jako následku poruch chování, neuspokojených vývojových potřeb (nefunkční rodiny), pocitů frustrace a naučených nebo převzatých vzorců chování.
„K řešení je vždy nutná spolupráce: s rodinou, školou, odborníky. Každý případ je individuální, neopakovatelný, jedinečný… Podoba spolupráce se mění při každém konkrétním případu. Je důležité průběžně přehodnocovat nastavené cíle. Musíme být připraveni přijímat změny, což je neustávající proces,“ vysvětlila L. Honusová Russová.
Statistiky MPSV podle ní počet dětí s projevy agrese nesledují, nicméně uvedla, že na území města Ostravy se výkon činnosti SPOD v roce 2019 týkal 253 klientů s trestnou činností, 157 klientů s přestupky, 1 274 klientů s výchovnými problémy, 10 klientů se stanovením dohledu, 649 případů týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí a 66 případů domácího násilí. „Pozorujeme alarmující trend. Snižuje se věk dětí, které páchají přestupky a trestnou činnost,“ varovala závěrem.
Řešením agresivního chování u žáků je zdravé sociální klima školy
Práci středoškolských pedagogů ve škole vzdělávající kromě zdravých žáků i žáky se speciálními vzdělávacími potřebami přiblížila Martina Janoušková (výchovná poradkyně a školní metodik prevence, SŠ prof. Zd. Matějčka, Ostrava-Poruba). V úvodu přednášky popsala různé typy fyzické i verbální agrese s konkrétními příklady, s nimiž se ve škole setkávají. „Nově se v posledních sedmi osmi letech objevuje sexuální agrese. Je otázka, jestli se o ní nemluvilo, nebo jde o nový fenomén,“ řekla.
Prevencí agresivního chování žáků je podle ní zdravé sociální klima školy. „Je potřeba vždy chránit zdraví a život všech žáků ve třídě i v celé škole. Je nutné zjistit, proč se tak žák chová, proč se tak chová třída a pracovat s celou třídou. Jde o komplexní práci, při které je zároveň nutné nevhodné chování žáků vůči učitelům, které nese známky šikany, velmi rychle zastavit. Žáci pochopí, že tudy cesta nevede,“ sdělila M. Janoušková. Dodala, že učitelé mohou mít obavy z kontaktu s agresivním žákem, ale pokud se obrátí na školské poradenské pracoviště, je situace okamžitě řešena.
Zbavit se nálepky agresivního, nepřizpůsobivého a neschopného člověka
Jaký vliv má na život člověk se zdravotním znevýhodněním prostředí, popsala vedoucí podpory samostatného bydlení Kateřina Krčmářová (JINAK, o. p. s.). Na příběhu paní Ireny, která se vymanila z ústavní péče, doložila zásadní dopady možnosti rozhodovat o svém čase, o svém bydlení, o svých financích. Prezentovala také závěry průzkumu, který organizace provedla u osob v ústavní péči. „Téměř nikdo z vybraných respondentů neměl možnost si zvolit, kde a s kým bude žít. Prostě byl umístěn na základě rozhodnutí někoho jiného,“ řekla K. Krčmářová.
Cílem společnosti JINAK je podporovat samostatné bydlení lidí se zdravotním handicapem, provozovat sociálně-terapeutické dílny, nabízet sociální rehabilitace, vzdělávat profesionály i lidi s postižením a podporovat aktivity ve vztahu k transformaci ústavů.
Šest pohledů na agresivitu
Do panelové diskuze se zapojilo šest osobností, které se s agresivním chováním setkávají na denní bázi. Vedoucí úseku prevence Michaela Michnová (Městská policie Ostrava) zprostředkovala zkušenosti z práce strážníků, vedoucí odboru sociální péče Linda Nováková Palatá (Úřad městského obvodu Ostrava-Jih) seznámila účastníky například s potřebou ochrany osob v pomáhajících profesích.
Julius Kopčanský, zástupce ředitele Výchovného ústavu Ostrava-Hrabůvka zase sdělil, že velmi těžko jde změnit vzorce chování dětí v krátké době, po kterou jsou umístěny ve výchovném ústavu, kde setrvávají třeba rok: „Jsme pedagogové, nic víc dělat nemůžeme. Represe moc nefunguje, naše prostředky jsou omezené podle zákona.“
Sociolog Miroslav Paulíček (Fakulta sociálních studií, Ostravská univerzita) zdůraznil, že obecně se nejvíce agresivity odehrává skrytě, v rodině. Podle něj však žijeme v nejméně agresivní době v dějinách: „Jsem zastáncem názoru, že lidská agresivita je v podstatě pořád stejná, jen společnost jí dává příležitost stát se zjevnou.“
Předsedkyně Sdružení křesťanských seniorů Lidmila Němcová zdůraznila, že je nutné, aby senior byl aktivním a autonomním členem občanské společnosti: „Společnost je jen jedna, nelze ji rozdělovat na mladší, seniorskou… Generace by měly navzájem spolupracovat, věk by neměl být důvodem k diskriminaci.“
„Agresivita byla, je a bude. Nicméně je na ni teď mnohem víc vidět a máme více příležitostí, jak se s ní setkat,“ uzavřel panelovou diskuzi psycholog Svatopluk Antoš (Linka důvěry, Městská nemocnice Ostrava). Popsal situace, v nichž se pracovníci Linky důvěry s agresivitou nejčastěji setkávají. „Na lince zaznamenáváme agresi ve dvou rovinách – volají nám často oběti agrese a my sami se stáváme terčem agrese. U anonymních volání stejně jako v diskuzních fórech na netu neexistuje osobní odpovědnost. To je podle mě jedna z příčin, proč agrese narůstá,“ doplnil.
Spolupracujme a nezavírejme oči
Závěr konference shrnula moderátorka Eva Sroková do výzvy k těsné mezioborové spolupráci a sdílení zkušeností. „Spolupráce asi nepůjde bez toho, že se všichni budeme chovat jako občané a nebudeme zavírat oči před agresivitou,“ řekla.
Ředitelka Asociace TRIGON Olga Rosenbergerová bezprostředně po skončení rokování řekla: „Tato konference, stejně jako celé letošní Evropské dny handicapu, byla jiná. Hektické přípravy, na poslední chvíli ovlivněné vyhlášením nouzového stavu, se však na vysoké úrovni první akce 28. ročníku mezinárodního projektu žádným výraznějším způsobem nepodepsaly. Cítím velkou radost a děkuji všem, kdo se o udržení kontinuity této tradiční události zasloužili. Věřím, že se nám podařilo zodpovědět mnoho otázek a nastolit takové, o kterých se zatím příliš nemluví. Přeji nám všem mnoho zdaru a pevné zdraví.“
