Práce, která se vyplatí? V pořadí druhý odborný panel Evropských dnů handicapu v Ostravě (5. října 2022) přinesl celou řadu otázek souvisejících se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením. Některé z nich jsme položili ředitelce Asociace TRIGON Olze Rosenbergerové, která má v této oblasti dlouholeté zkušenosti a hlavně patří mezi úspěšné poskytovatele práce pro lidi s nejrůznějšími handicapy.
Jaká práce se lidem se zdravotním a psychickým onemocněním u nás vlastně vyplatí?
Právo na práci je základním lidským právem. Přináší ekonomickou nezávislost, větší samostatnost, zodpovědnost a rovněž zlepšení zdravotního stavu. O tom dnes už nikdo nepochybuje. Aby ale práce sehrála v životě člověka tu správnou socializační roli, pracovní činnost musí být přizpůsobena intelektu, schopnostem a dovednostem každého jednotlivce. Samozřejmě, lidé s duševním onemocněním jsou specifickou skupinou. Toto onemocnění není na první pohled vidět, ale provází ho různá rizika.
V současné době se hodně mluví o inkluzivním zaměstnávání. To je vhodná cesta?
Je, ale není pro každého, stejně jako inkluzivní vzdělávání. Role chráněného trhu práce je prostě nezastupitelná. Úřad práce uvádí, že pouze asi 50 procent osob se zdravotním postižením disponuje kompetencemi vhodnými pro otevřený trh práce.
S jakými obavami nastupují handicapovaní do práce zejména?
Není to jen o tom, zda práci zvládnou, ale hlavně zda nepřijdou o příjem svého invalidního důchodu. Na to poukazujeme stále. Skvěle to mají zařízené v Itálii, kde si zdravotně postižený může do určité výše vydělat bez ztráty důchodu. V případě exekucí lidé mnohdy volí systém dávek nebo práci takzvaně načerno před nástupem do zaměstnání. Pokud mají nízký invalidní důchod a vysoký stupeň invalidity, tak se jim více vyplatí pobírat dávky hmotné nouze než pracovat.
Nač při zaměstnávání těchto osob narážejí čeští zaměstnavatelé?
Záleží, v čem podnikáte. To, že se zdražují vstupní suroviny a energie, víme všichni. Pokud jste navíc závislí na platební schopnosti jednotlivých zákazníků, vidíte, že lidé tolik nenakupují a šetří, což neovlivníte. Zásadním problémem je „zdravý“ personál, který v potřebném počtu nezaplatíte, a proto po těch, které máte, vyžadujete kompetence z různých profesí. To je dlouhodobě neudržitelné.
Na panelu několikrát zaznělo: Rádi bychom zaměstnávali, ale kde jsou ti handicapovaní?
To bývá často ovlivněno některými poskytovateli sociálních služeb z řad neziskových organizací, které si pro své klienty zřizují sociální podniky jako další zdroj příjmů. Navíc dochází k prolínání sociální péče a zaměstnávání, které leckdy nemá se skutečnou prací nic společného. Zaměstnanec se zdravotním postižením se pak točí v jakémsi začarovaném kruhu a k běžnému zaměstnání se dostává jen obtížně. Úřad práce zase naráží na firmy, které se schovávají za sociální podniky, aby mohly čerpat příspěvky na zaměstnávání OZP. Chybí koordinovaný přístup.
A jak to je se zakázkami od veřejných organizací a institucí?
Shánění zakázek od veřejných subjektů je dnes velmi obtížné, hlavně poté, co vznikl systém hromadných nákupů pro všechny státní organizace. Mohu uvést konkrétní příklady, kdy pracoviště s chráněnými místy ztratilo zakázky, protože příspěvkové organizace musí soutěžit. Takové pracoviště pak nemá šanci uspět. Přitom v zahraničí je otázkou prestiže odebírat zakázky od firem zaměstnávajících zdravotně postižené. U nás naštěstí existuje vzácná výjimka – Krajský úřad Moravskoslezského kraje.
Další významnou kapitolou v této oblasti jsou příspěvky na mzdu zaměstnance se zdravotním postižením z úřadu práce. Jak to funguje?
Příspěvky, které slouží k dorovnávání výkonnosti těchto zaměstnanců, dostávají zaměstnavatelé zpětně za dané čtvrtletí. To znamená, že musí mít potřebné cash flow, aby mzdy proplatili. Například u firmy s 20 zaměstnanci se zdravotním postižením jde o částku 1 milion 900 tisíc korun. K tomu se zvyšováním minimální mzdy rostou i náklady na zaručenou mzdu ostatním zaměstnancům. Obrovský tlak na produktivitu těchto firem!
Jak probíhá zaměstnávání a sociální podnikání v zahraničí? Z čí strany dostávají zaměstnanci i zaměstnavatelé největší podporu a konkrétně jakou?
Systém zaměstnávání se v zemích EU liší. Například ve Francii, která má s pracovní integrací zdravotně postižených dlouholeté zkušenosti, existují 3 formy chráněného zaměstnávání. Jde o prostupný systém zahrnující chráněnou dílnu, vyšší formu chráněné dílny a sociální podnik. Vyšší forma chráněné dílny s 25 zaměstnanci se zdravotním postižením má v provoze na jedné směně 3 instruktory na 2,5 úvazku, 4 další zaměstnance bez postižení a vedoucího provozu. Zdravotně sociální podporu poskytují na částečné úvazky psychiatr, zdravotní sestra, sociální pracovník a psycholog pod vedením ředitele. Při nástupu do práce stát dává přímo zaměstnanci příspěvek 900 eur, zaměstnavatel doplácí do minimální mzdy 450 eur. K tomu stát zaměstnavateli přispívá na každého zaměstnance 50 procent z této částky. Pro otevřený trh práce existuje pozice „koordinátora“, jehož úkolem je zařadit zaměstnance na vhodnou pracovní pozici. Ve většině velkých podniků pracuje ještě referent pro handicap.
Nezlobte se, ale není tento způsob podpory předimenzovaný?
(smích) Možná vám to připomíná socialismus. Často přebíráme ze zahraničí určité modely bez rozmyslu, ale tady se můžeme poučit z propracovaného systému. Je jasně stanoveno, kdo koho zaměstnává a v jakých formách. Také je přesně určeno, jaká podpora ze strany státu komu náleží.
Proč nemůže tedy zaměstnávání handicapovaných probíhat podobně také u nás?
Může, pokud bude vůle ke změnám, včetně změny našeho myšlení, a také když na národní úrovni dojde k srozumitelnému definování celého systému. Víme, co chceme? Kdo o tom rozhoduje? Jeden z účastníků si mi posteskl: My o tom jednáme, ale jsem jediný zástupce zaměstnavatelů, zbývající členové komise mě vždy přehlasují. Tvrdím jedno, zachovejme to, co funguje, poučme se z chyb a změňme to, co je potřeba. Věřím, že nás to nebude stát více peněz. Spíše naopak!
Na panelu zazněla nejednou výzva k vytvoření systémových změn v této oblasti – co spolu s ostatními odborníky považujete za prioritní a neodkladné?
Možná jste si všimla, že ve svých odpovědích používám názvy jako chráněný trh práce, chráněné dílny, sociální podnik apod. Zásadní jsou otázky: Co je to sociální podnik? Je to forma nebo způsob podnikání? Může firma, která má vymezená chráněná pracovní místa sociálně podnikat? Nepomohlo by rozdělení typů chráněných pracovišť k průhlednějšímu financování? … Toto je základ, který je potřeba nadefinovat a dostat do legislativy. Potřebujeme nastavit a zprůhlednit systém a způsob financování. Jen tím pomůžeme lidem s různým typem zdravotního postižení k udržitelné a smysluplné práci. Klidně se o tom pobavme, jsme připraveni se zapojit!
Jakou zkušenost se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením má Asociace TRIGON, respektive NAPROTI?
Naše asociace poskytuje sociální služby. Naproti je firma se vším všudy včetně přístupu k zaměstnancům se zdravotním postižením. Nepečujeme, ale dáváme práci. U nás pracovníci bez ZP nemají se sociálními službami nic společného. To je důležité – mít hranici. Většina zaměstnanců k nám přišla po škole, z úřadu práce, nebo si nás našli rodiče zdravotně postižených dětí. Naši zaměstnanci prošli systémem zvyšování pracovních dovedností, některý z nich umýval nádobí půl roku, jiný jen měsíc a mohl přejít na jinou pracovní činnost. Někdo měl sociální fobii a nemohl obsluhovat, ale po roce se situace změnila, a teď s tím nemá problém. U slečen se často stává, že z důvodu rozchodu s partnerem dochází k zhoršení jejich zdravotního stavu a jsou hospitalizované. Po návratu jim snižujeme pracovní úvazek a začínáme se zapracováním znovu. Máme zaměstnance, který jediný z rodiny pracuje, ostatní jsou na podpoře. Nebo člověka, který projektoval mosty, v té době měl hodně peněz a začal hrát na automatech. Rozpadla se mu rodina, dlouho nepracoval nebo v práci nevydržel. A u nás pracuje již řadu let. Někteří v NAPROTI zůstali pár let a poté přešli na otevřený trh práce. Zvýšit pracovní potenciál umíme, ale má to své limity. Při náboru nových zaměstnanců spolupracujeme se školami a vyměňujeme si cenné zkušenosti s kolegy odjinud. Když nás navštívili kolegové z Francie a viděli naše zaměstnance, tak nám řekli, že u nich by byli zařazeni do vyšší formy chráněné dílny. Zároveň je překvapila úroveň naší práce, zkusili výrobky. Nevěřícně kroutili hlavami, jak vše zvládáme. Je za námi 10 let a otázkou je, kolik let je ještě před námi?
Před týdnem jste se v Praze zúčastnila předsednické konference Integrace osob se ZP na trh práce. Co jste si z ní odnesla?
Hovořilo se na ní o přijetí balíčku Opatření k integraci OZP na trh práce na evropské úrovni. Zejména se kladl důraz na inkluzivní trh práce a prostupnost jednotlivých služeb podpory zaměstnávání. Většinu navrhovaných opatření dle stávajících možností realizujeme přímo v Ostravě už řadu let. Například jde o přiměřenou úpravu pracoviště, zdraví a bezpečnost v práci, o podporu náboru zaměstnanců apod. Mimo jiné se v něm akcentuje také klíčová role pracovních rehabilitací, které v Moravskoslezském kraji úspěšně fungovaly, než došlo k jejich omezení z centrální úrovně. K tomuto tématu jsem zaznamenala zajímavý příspěvek na konferenci. Pracovní rehabilitace u nás fungují od roku 2004, v kraji se úřadu práce podařilo získat rozsáhlou síť partnerů pro poskytování těchto služeb.
Oproti jiným krajům jsme ve statistikách úspěšnosti asi hodně vyčnívali, že?
Přesně tak, proto Generální ředitelství Úřadu práce ČR zpracovalo projekt, který podporoval zejména vzdělávání zaměstnanců úřadů práce. Na samotné pracovní rehabilitace pro osoby se zdravotním postižením zůstaly velmi omezené finanční prostředky, zkrátila se i délka poskytování a snížil počet osob, které mohou pracovní rehabilitaci absolvovat. Tímto mnohé firmy ztratily zájem. Všichni dobře víme, že doba přípravy k práci je individuální, u některých to mohou být 3 měsíce a u jiných 9 měsíců. Pracovní rehabilitace jsou jedním z důležitých podpůrných opatření pro umístění dlouhodobě nezaměstnaných lidí se zdravotním postižením na trh práce, o čemž vypovídají konkrétní příklady z předcházejících let.
